30. 6. – 05. 7. 2018
Letos jsme vyrazili na již čtvrté letní soustředění do rakouského Hinterstoderu. Oproti předchozím letům jsme vyrazili z Prahy nikoli v pátek po vysvědčení, ale až v sobotu ráno, což nám umožnilo si po polévce udělat hned odpoledne první výlet. Vyrazili jsme tedy do Vorderstoderu, odkud jsme vystoupali na krásnou vyhlídku Hirschmauer s výhledem na Hinterstoder a pohoří Totes Gebirge. Odtud jsme dále stoupali na nejvyšší vrchol dnešního výletu k Filzmoser do 1203 m.n.m.. Naše cesta zde začala pozvolna klesat k Spitzmäuerl, kde se nám otevřel nádherný výhled na druhou stranu údolí – Roßleiten, Windischgarsten druhou stranu Totes Gegirge.
Druhý den jsme se vydali hromadně do Wurzeralmu a sedačkovou lanovkou na Frauenkar, která nás vyvezla do 1900 m.n.m.. Plni elánu jsme se vydali do sedla pod vrchol Warschenecku, někteří jedinci jej zdolali, ostatní členové naší výpravy začali pozvolna sestupovat zpět k sedačkové lanovce. Po návratu na penzion jsme dostali teplou polévku, pak se nastrojili do lezeckých úvazků, ferratových setů a vyrazili na náš první (rozcvičkový) ferratový výstup na Poppenberg. Výstup zvládli všichni bez větších problémů.
Třetí den další krásný den, a tak jsme vyměnili ferraty za skalní lezení a vydali se do Radingu, nedaleko Windischgarstenu. Děti jsou ve skvělé kondici, všichni vylezli několik cest různých obtížností. Někteří si dokonce vyzkoušeli i sami si vytáhnout svou cestu. Kdo měl zájem proběhl si cvičnou ferratku, která je zde též.
V odpoledních hodinách, unavení jsme se rozdělili a přesunuli koupat. Jedna skupinka se vydala do Edlbachu k biotopu a druhá část se přesunula na Elisabetsee na Steyrbrücke.
Čtvrtý den jsme se rozdělili na dvě skupiny – jedna která chtěla lézt a lézt, a ty se tedy vydali do Windischgarstenu na Bannholzmauer (jak říkáme „cvičný ferratový kámen“), kde se řádně unavili. Ti nejlepší z nich pokořili i obtížnost D/E. Odtud se někteří svezli do údolí bobovou dráhou a pak pokračovali na koupaliště do Edlbachu.
Druhá skupina si dnes dala od lezení odpočinek a vydala se zdolávat vrcholy tzv. po svých. Přejela tedy do Wurzeralmu, odkud lanovkou na mezistanici a dále pak pěšky ke kříži na Stubwieswipfl do výšky 1786 m.n.m. Po svačině se skupinka přesunula k Dümlerhütte. Jeden dobrovolník se odtud vrátil k lanovce do Wurzeralmu a zbytek výpravy pomalu sestoupal k jezeru Gleinkersee, kde se všichni též vykoupali. Ještě jsme s ostatními řidiči dojeli do Wurzeralamu pro auta a pak už všichni příjemně unaveni do penzionu na večeři.
Pátý den byla dřívější snídaně a už v 7,30 hod jsme seděli v autech a přesunovali se do 60 km vzdáleného Trattenbachu – multi lezecké zábavy, kde se tedy všichni vyžili dle libosti. Z jedné strany ferraty s výškovým převýšením kolem 80 m, všech obtížností A – E. I zde došlo k pokoření obtížnsoti D/E. Z druhé strany pak lezecké cesty od středně těžkých až po nejnáročnější. Všichni si vyzkoušeli všechno. Tahat nové cesty, lézt těžší cesty než doposud, ferraty, ale i smočit si nohy v přilehlém potůčku, a nakonec si dát dobrou kávu nebo studenou limču v překrásném srubu, který je zde otevřen. I zde mnoho s nás pokořili své dosavadní limity.
Poslední den jsme po snídani odjeli do Windischgarstenu na tréninkové skalní lezení do Radingu. Opět si každý, kdo chtěl vyzkoušel lézt tzv. „na prvním“, nebo těžší cestu než lezl do současné doby. Kolem poledního už však začalo být hrozné horko, a tak jsme vše pomalu zabalili, naložili do vozů a vydali se vzhůru k domovu. Kolem 18,00 hodiny jsme předali rodičům zpět jejich ratolesti plné dojmů a zážitků a již nyní se těšíme na příští rok.